K dalšímu turnaji jsme museli vyjet mimo Prahu do Kralup n. Vltavou, kde nás čekaly další dva zápasy a výzva udržet si pozici vedoucího týmu v tabulce. V autě jsme se odreagovali historkami z „lyžáku“, videem ala šůsn a mohlo se nastoupit k prvnímu utkání. Pro nezasvěcené šůsnů a keine šánc downhill uvádím odkaz

FBC Violets Prague – Inseminátors 3:9

Naším prvním soupeřem byly takzvané „fialky“, které pro nás v prvním vzájemném utkání na podzim nebyly upřímně žádným soupeřem. To šlo ale o jeden z jejich historicky prvních zápasů a bylo evidentní, že se v průběhu sezóny zlepšují. Rozdíl byl dle mě patrný, místo vyjukaných kluků jsme hráli proti nahecovanému týmu, který šel do zápasu s maximálním nasazením a odhodláním nám v roli outsidera zápas co nejvíce znepříjemnit. Soupeř úporně bránil, napadal, štípal a zkrátka dělal všechno proto, aby se nám špatně kombinovalo. Na první gól jsme si tak museli počkat necelých 8 minut, kdy otevřel skóre Venca. Skóre poté navýšil čerstvý otec Lukáš. Není na to zvláštní odměna do prasátka? První gól jako otec? Každopádně Ondra je jasný kandidát na příspěvek za to, jak „vyzkoušel“ Jarina a dovolil soupeři snížit. :-) První třetina tak skončila v náš prospěch těsně 2:1 a bylo jasné, že budeme muset být ještě ve zbytku utkání trpěliví, abychom soupeře dokázali definitivně zlomit a získat tři body. Zkušeně jsme neztráceli hlavu a do 4 minut ve druhé třetině byl už stav o hodně lepší – 5:1. V útoku jsme opět předváděli pěkné kombinace, které jsme gólově využívali a dokonce došlo i na „kopáčovinu“, kdy Jirka dorazil těžký balón z úhlu za brankáře. Ve třetí třetině tak zbývalo již pouze zápas profesionálně dohrát a nedovolit zbytečná dramata. Soupeř sice v jeden moment snížil až na 3:7, ale zápas byl ve třetí třetině již pod naší kontrolou a o vítězi nebylo již pochyb. Sice již nebylo tak jasné jako první vzájemné utkání, ale nutno přiznat, že nám to nyní soupeř opravdu neudělal lehké.

Inseminátors – Athletics Praha C 5:5

Druhý zápas byl proti soupeři, se kterým jsme svedli náročný souboj už na podzim. Byl zde známý strašák „C“, kdy lze opět očekávat příchod jejich posil z béčka nebo áčka. A právě hráč z A týmu zápas hodně ovlivnil, hráč, co má letos ve 3. lize ze 14 zápasů 18 bodů. Za C nastoupil dle všeho poprvé.. Ano, proklepl jsem ho. :-) Nicméně co konkrétně říct k zápasu. Zápas to byl určitě letos jeden z těch „florbalovitějších“. Pěkné akce byly na obou stranách, jak individuální, tak týmové kombinace. Myslím, že pro nezaujaté diváky to byla zajímavá podívaná i díky neustálému přetahování skóre, kdy jsme soupeře nikdy nepustili do většího náskoku než o jeden gól. Nutno podotknout, že na tom měl lví podíl Venca, který byl v neděli hezky česky „on fire“. Na všechny 4 góly soupeře dokázal vždy reagovat vyrovnáním. Ke konci druhé třetiny nás konečně dostal do vedení Milánek a vše nasvědčovalo napínavé třetí třetině. Tam konečnou podobu skóre určil právě hráč z A týmu přesným zakončením. V závěru utkání jsme se vrhli do tlaku za vítězným gólem a v posledních 5 vteřinách jsme měli i možnost standardní situace proti třem, protože soupeři byli najednou vyloučeni dva hráči. Vzali jsme si time-out, rozehrávku sice dotáhli do zakončení, ale to bohužel nebylo přesné. Podle mě jsme se nemuseli bát hrát power play a jít do 6. To už by šance pro snadnější zakončení určitě navýšilo. Nicméně zápas skončil remízou a naší druhou bodovou ztrátou v sezóně. Soupeř remízu slavil trochu trapně jako vítězství v turnaji, na druhou stranu to dokazuje, jaký respekt budíme u soupeřů, a musíme se zkrátka smířit s tím, že na nás všechny týmy nastoupí maximálně vyhecovaní, a pokud můžou, tak posíleni o hráče z vyšších oddílů. To je holt něco, s čím se jako lídr musíme vypořádat, pokud lídrem chceme zůstat. Příští turnaj je pravděpodobně rozhodující. Hrajeme se třetími Kralupami a druhým Startem, který na nás ztrácí už jen bod. Takže pořádně potrénovat a dorazit v silný sestavě. Já jdu přes víkend proběhnout kotník, tak mi držte palce. :-) Jo a málem bych zapomněl na hlavní „talking point“, kdy se rozhodčí nemohli v jeden moment shodnout, a místo buly rozehrával soupeř a skóroval. Věc bych uzavřel tak, že nekecám, nečumím, ale kleknu do zdi, respektive do brány a hraju.

Autor: Filip Cajthaml, korekce: Heš